Nebudu zde zbytečně opisovat ‚situaci – během první vlny korony jsme měli 2 měsíce zavřené, ale v květnu jakoby korona už ani neexistovala, a reštiky byla den co den opět plná, jen s tím rozdílem, že nás – pracujících bylo o polovinu méně. Léto bylo z tohoto důvodu celkově extrém a byla jsem zvědavá, jak bude vypadat zima, jelikož se právě zimní měsíce jsou tu TOP sezóna. Samozřejmě, poslední dvě sezóny byly úplně jiné, turisty se to jen hemžilo. Nebylo to sice totéž, ale velmi podobné, ledaže nás navštěvovali bud ‚domácí nebo turisté z jiných částí Norska. Plus jsem si začala se svým vlastním, Slovenská biznisíkom. Ale už se příliš rozepisovat, a od věci.
K VĚCI: Začátkem prosince se nám podařilo dohodnout si výlet na lodi, ze které jsme mohli pozorovat ‚vel’ryby. Byla to věc, kterou jsem chtěla vidět a zažít ‚od momentu, kdy jsem se dozvěděla, že tyto úchvatné tvory tráví zimní měsíce právě zde. Nicméně, není to tak růžové, jak se na první Pohled zdá. Žiji úplně na severu a z vyprávění jsem se dozvěděla, že vel’ryby tu zvykli bydlet ‚, ale tak tomu už pár let není. Pohybuje se zde ale jedna beluga jménem Hvaldimir (říká se, že to měla být špionského vel’ryba trénovaná Rusy, a po norský hvala znamená vel’ryba, proto to jméno).
Vel’ryby se zde celoročně pohybují v oblasti Andoya a momentálně během zimy v oblasti Skjervøy. Právě tam jsme měli výlet dohodnutý a jelikož se turistů je nevel’a, byli jsme na lodi sami + dva průvodci – Maďaři. Museli jsme si pořádně přivstat ‚, jelikož se cesta trvá 4 hodiny autem a výlet začíná ráno, protože stále máme polární noc a tedy omezený příděl světla během dne. Toto bylo poprvé, co jsem viděla vel’ryby (plejtvák a nespočet kosatek) na vlastní oči a ve volný přírodě. Podařilo se mi je zachytit, ale mrzli mi ruce, plus více jsem se věnovala natáčení videí. Nakonec jsem si je už jen užívala a vůbec se nevěnovala dokumentování, co mi je i l’úto, protože jsme zažili moment, kdy tři kosatky najednou udělali „spy hop“, což znamená, že jakoby koukaly nad hladinou, hlava celá venku. Toto jsme v ten den viděli vícekrát. Kosatky jsou nesmírně inteligentní, reagují na pískání a jsou velmi hravé. A nádherné! Měli jsme Št’astnou, že jsme narazili na rybářskou loď a že se kosatky, ale i plejtvák (masivní) právě krmili. Čili je bylo spolu hodne na jednom místě, Byl to super zážitek a věděla jsem, že pokud bude příležitost ‚se potápět‘, resp. šnorchlovat ‚vedle vel’rýb, chci jet do toho. Zmínili jsme to před průvodci a sice to oficiálně nedělají, řekli nám, že dají vědět ‚v lednu, tedy před tím, než vel’ryby Skjervøy opustí.
Já vodu celkově miluju a z nějakého důvodu jsme si koncem roku koupili potápěčskou výstroj, je lepší být připraven, no ne? Věděli jsme, že to potápění chceme absolvovat ‚, a ne jen jednou a teď je na to konečně čas … Výstroj jsme odtestovali jednou, splnila očekávání, o pohodlnosti vyprávět‘ nebudu, ve vodě se v tom dá hýbat ‚bez problémů, na suchu jsem sotva dýchala: D
Jak nám Maďaři sl’úbili, ozvali se nám s tím, že pokud chceme, tak potápění můžeme absolvovat ‚. Odkládalo se to asi 4 dny, kvůli velmi větrnému počasí (a tedy privel’kým vlnám). Konečně jsme se dohodli na dny, a vzali jsme i kamaráda s přítelkyní, ona se ale neodvážila potápět ‚.
Noc před tím jsme, jak to bývá, nemohli usnout ‚a přiznám se, že mi hlavou proběhlo mnoho myšlenek. Nebála jsem se vel’ryby, spíše toho, jak přežiju tu zimu a podobně. Trochu mě rozrušil i fakt, že jsme potkali pár cloveka, kteří věděli, co chceme podniknout ‚a všichni byli překvapeni z toho, že jdu do toho i já, jako dívka. Do té doby jsem se nad tím ani jen nezamyslela a vůbec mi to nepřišlo divné, nebo odvážné.
Nakonec jsme spali asi hodinu a půl a 4-hodinová cesta mohla začít. Asi poslední hodinu v autě jsem si začala uvědomovat ‚, což se vlastně jde udí‘ a přiznám se, začala jsem pocit’ovat ‚mírný stres. Kromě toho, teploměr ukazoval -11, což byl mimochodem nejchladnější den celé zimy. Mně je zima i uvnitř, takže jsem začala mít obavy, že přece jen podmínky nebyly nejlepší. Ale jsme tady, nebudu se přece jen tak z pohodlnosti vzdávají ‚.
Oblékli jsme si potápěčskou výstroj v garáži u přístavu a kapitán člunu (nebyla to uzavřená lod’ka, jak jsme doufali) nás seznámil s tím, co a jak. Na výstroj jsme si ještě oblékli kombinézu, aby nám nebyla taková zima. Prý, když nám řekne, že se máme připravit, musíme si dát ‚ploutve, šnorchl a byt‘ v pozoru. Když řekne GO, všichni tři máme najednou proveden skok do moře.
