Má 23 let a přesto, že uměleckou školu a ani žádný jiný podobný kurz nikdy nenavštevovala, podařilo se jí zařadit mezi nejznámější slovenské fotografky. Řeč je o Katce Šlesárovej, rodačce z Považské Bystrice, jejíž fotky vyhledává stále více známých tváři.
Na začátek asi taková základní otázka – jak ses dostala k focení? Proč právě tento typ umění jako způsob, forma vyjadřování?
Na biřmování jsem dostala foťák od svého tatínka, déle jsem mu s tím totiž pili uši. Měla jsem období, kdy jsem déle sledovala zahraniční stránky, které shromažďovaly fotky. Ty jsem si následně stěhovala, dívala i různé magazíny … a stále jsem chodila za otcem, že právě focení je možná to, co by mě bavilo. On byl jediný, který mě podpořil, mamina příliš ráda nebyla – stálo to totiž dost peněz vzhledem k tomu, že jsem nikdy nefotila. Po tom, jak jsem fotoaparát dostala, jsem začala fotit spolužačky, kamarádky, zvířata a vlastně všechno, co jsem viděla – to proto, abych se co nejvíce rozvíjela a věděla s foťákem pracovat. V té době jsem měla 15 let a umění, ani nic podobného, jsem nikdy studovány. Na různé objektivy či jiné doplňky jsem si vydělávala díky brigádám v zahraničí a právě v tom byla prokázána jedna z mých charakteristických vlastností – když si něco umínil, vytrvale si jdu za tím.
Při focení se konkrétně zaměřuje na lidi. Proč vlastně ten portrét?
Za mě byla fotografie vždy (a také bude) o vyjádření emoce. Má to být přesně o tom, že když se podívat na tu fotku, na chvíli tě zastaví a řekneš si, že tě to zaujalo. Nechci dělat žádné umělé fotky. Během focení se snažím dělat věci jednoduše a hlavně komunikovat, o tom to totiž je. Snažím se, aby bylo samotné focení také zážitkem, nejen výslednou fotografií.
Portrétní fotografkou jsem se rozhodla být nakolik mě nikdy nebavilo fotit krajiny, přírodu či zvířata. Stále říkám, že je super, že je nás tak mnoho fotografů – nakolik každý z nás má jiný pohled na svět a každého baví něco jiného. Mě by například nebavilo chodit snímat východy Slunce a celkově čekat, abych takový moment zachytila. Mám ráda akční fotky a jak jsem vzpomínala, snažím se zachytit emoci. Myslím, že při tomto stylu i zůstanu.
Dnes se ti podařilo vybudovat jméno. Mnoho lidí si myslí, že to je jen cvak cvak, ale ve skutečnosti je za tím hodně PARC. Věděla bys nám popsat tu cestu, jak se zrodila Katka Šlesárová, známá fotografka?
Tak, jak jsem zmiňovala – pořád jsem si šla za svojím.Keď jsem viděla někoho, kdo mě zaujal, nebála jsem se ho oslovit a snažila se co nejvíce dostat do povědomí. Za mě je to hlavně o tom, být lidem na očích. A samozřejmě vytvářet něco nového!
Ze začátku jsem se snažila oslovovat známější osobnosti a jistý čas mi dokonce připadalo, že jejich otravuju. No psaní zpráv na sociálních sítích bylo tehdy mou jedinou cestou k nim. Byla jsem možná trochu dotierná, ale když jsem vícekrát oslovila ty lidi, promluvila jsem je.
Jinak mi však pomohla korona. Pracovala jsem totiž i jako servírka, ale dostala jsem výpověď kvůli koronakríze. Bylo na čase postavit se na vlastní nohy, a tak jsem si řekla – kdy, když ne teď? Mám 23 let, musím to vyzkoušet. Založila jsem si tedy živnost a od května mám fulltime práci fotografky. Musím poklapať, ale zatím se to slušně rozjíždí. Lidé si mě všímají, tři měsíce dopředu mám vyprodané termíny. Nemusím chodit za lidmi – již chodí oni za mnou.
